Cože? Další monolit?! To jako fakt? Ano…
Jenže není monolit, jako #monolit. Dnes se tak vydáme na těleso, který se díky zásahu tajuplného monolitu změnilo z království ledu do pozemského ráje.
Teda alespoň v představách jednoho skvělého spisovatele. #vesmírníček #češinaeuropu
Než se ale do dálav Sluneční soustavy vydáme, důležitá anketní otázka. Víte, z čeho pochází citát: „ALL THESE WORLDS ARE YOURS – EXCEPT EUROPA. ATTEMPT NO LANDING THERE.“
Ti, co citát znají, neochvějně vědí, že nás čeká výlet k jednomu z ledových měsíců největší planety Sluneční soustavy, k Europě Europě.
Ti z Vás, co netuší. Až budete mít chvilku čas, přečtěte si knihu "2010: Druhá vesmírná odysea" (schválně, uhádnete, čeho je to druhý díl? 🙂 )
Jak Europu nejlépe popsat? Označením, že to je taková větší ledová koule.
No větší… má v průměru 3138 km, což je jen o ca 300 km méně, než má náš Měsíc.
Je tak velká, že ji můžete vidět ze Země za pomoci ne příliš kvalitních dalekohledů. Což je důvod, proč ji viděl i Galileo
To, že je tahle koule tvořená alespoň z části z vodního ledu jsme věděli díky spektroskopickým pozorováním dříve, než jsme tam poslali Voyager…
Teda @NASAVoyager a @NSFVoyager2… ale to už samozřejmě z předchozích vláken víte…
První fotografie Europy byly pro nás ale překvapením. Její povrch se totiž vůbec nepodobal pozemskému Měsíci… Namísto povrchu poďobaném nekonečným množstvím impaktních kráterů, jsme našli tohle…
Povrch protkaný nespočtem různě velkých trhlin…
Prostě další z neuvěřitelných vesmírných úletů, co si na nás Sluneční soustava připravila.
A tady máte ještě jednu fotografii… všímáte si? Téměř žádné impaktní krátery… A tady už Vám má v hlavě bít na poplach alarm…
Je to totiž právě absence impaktních kráterů, která nás přivedla k poznání, že povrch Europy musí být velice mladý.
A jak to tak už ve vědě i našich vesmírníčkách bývá, začalo usilovné pátrání, proč tomu tak je….
Schválně, dám Vám pár minut, abyste naházeli své tipy do komentářů, proč by to tak asi mohlo být… Kdopak za to může? A ne, předem říkám, že @kalousekm dneska neuznávám… Ten za to mohl už minule…
Tak jo, jedeme dál….
Náš hlavní podezřelý byl samozřejmě rezervoár kapalné vody, který by se nacházel pod povrchem Europy… Kapalná voda by se občas mohla dostat na povrch, zalít ho, zmrznout a tím povrch omladit… A pak popraskat, vylít a znovu a znovu a znovu…
Jenže, jedna věc si je něco myslet a druhá mít o tom důkazy…
Takže co s tím?
Jasné, klasika. Utratit dalších pár miliard dolarů a poslat novou sondu, která by se téhle záhadě podívala na zoubek.
A tak jsme vyslali v 90. letech sondu, která se jmenovala…. schválně, uhádnete?
Nejsme moc nápaditý s těmi názvy sond co?
Díky sondě Galileo jsme získali detailní fotografie povrchu i výsledky řady fyzikálních měření, na jejichž základě jsme nakonec byli schopni existenci oceánu na Europě potvrdit.
Jak?
Díky měřením magnetického pole Jupiteru.
Sonda totiž odhalila, že Europa ho ve svém okolí narušuje. Což zas tolik nepřekvapí… Ale překvapí, že to rušení není rovnoměrné, ale je závislé na pozici měsíce vůči planetě.
To naznačilo, že Europa nemá vlastní magnetické pole – to by totiž během oběhu bylo přibližně stále stejně silné – ale že její magnetické pole je pouze indukované.
Tak co, kdo teď chce začít třít ebonitovou tyč liščím ocasem? Šiklo by se to…
Pod ledovým povrchem měsíce se musí nacházet vrstva elektricky silně vodivého materiálu, téměř ideálního vodiče, například slané vody, ve které může magnetosféra Jupiteru způsobovat vznik indukovaných elektrických proudů vedoucích ke vzniku indukovaného magnetického pole měsíce.
Naprosto s Vámi všemi souhlasím. Předchozí tweet byl strašně strašnej. Možný úplně nejhorší ze všech, co jsem tady v těch vláknech kdy sepsal…
Jenže moc nevím, jak to jinak zjednodušit. Tak se zapřete a přečtěte si ho ještě jednou. Ať to pochopíte 🙂
Musíme totiž pokračovat.
Jelikož je indukované magnetické pole skutečně silné, zdá se, že vrstva vodivého materiálu se musí nacházet poměrně blízko povrchu, nikoliv hluboko v nitru měsíce.
A to je ten důkaz, co jsme hledali!
No a pak už nám zbývalo jen vyřešit, jak moc velký ten rezervoár je… Je lokální nebo globální? Hm?
Co s tím? Přesně jak píše @Kerberos111. Museli jsme zmapovat ty "běžecký stopy" 🙂
Abychom totiž byli schopni vysvětlit zdánlivé nespojitosti v síti prasklin, je potřeba, aby se některé části ledové krusty pootočily až o 80° (!).
Takže led nemůže být pevně přichycena ke kamenitému podloží, ale musí plout na globální kapalné vrstvě umožňující snadný pohyb.
Dnes si tak myslíme, že se pod ledovou krustou o mocnosti 10 až 30 kilometrů se rozkládá globální oceán o hloubce až sta kilometrů… Slušný co? 🙂 Kam se hrabe Mariánský příkop…
Je dokonce možné, že někde je ledová kůra oslabená a voda se i dnes dostává na povrch Europy… Svědčí o tom jak ložiska hydratovaných solí, tak i sporadické detekce plum nad povrchem Europy svědčící o tom, že měsíc něco prská do okolí…
A znáte to… kde je voda, tam by mohl být… ale víte co? Odpověď najdete ve filmu Europa Report, který Vám nechci vůbec, ale vůbec zkazit… je skvělý a přesně o tom, o čem si tu dnes večer tak dlouze píšeme… 🙂
Pěkné pokoukání a THE END.
PS: Věnováno @jetpac, který jako první vyluštil naší #geohra👇a mohl si tak vybrat téma dalšího vlákna.
Za grafiku díky @skodova_lucie a pokud bažíte po více vědě, sledujte (a podporujte) @Akademie_ved_CR a nebo si připněte @Vedator5 do sledovaných.
A ještě jedno PS. Kdybyste ještě chtěli u Jupiteru zůstat a užít si další vlákno, pak věřte, že tu máme i povídání o měsíci Io 🙂 Což je peklo v tom pravém slova smyslu…
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on December 14, 2020.