Neplačte děti, sami jste si o to zavinili (respektive poděkujte @PazderkovaIva…).
Nedám si dnes svých obvyklých 0,28 solu spánku, ale místo toho budu zaplevelovat Váš feed dalšími desítkami vesmírných tweetů v rámci našeho #vesmírníček.
Běžte se namazat, letíme k Merkuru!
Klasicky, nechám Vám pár chvil se rozkoukat.
Je mi totiž jasné, že si teď v duchu říkáte pořadí planet, co jste se učili na základce, abyste věděli, kam přesně letíme.
Naštěstí pro nás všechny, Merkur je ta první… Takže to bylo rychlý.
Ale tím Vás šetřit přestanu.
Merkur s poloměrem 2440 km představuje nejmenší planetu Sluneční soustavy a současně i těleso, které obíhá ke Slunci nejblíže, a to ve vzdálenosti 46 až 70 milionů
kilometrů.
A je to blízkost ke Slunci, která nás po pár tisíciletí nakrkávala.
Proč?
Tak schválně, zkoušeli jste se někdy dívat na něco u Slunce?
Ne, NEZKOUŠEJTE TO! A NE, URČITĚ TO NEZKOUŠEJTE DALEKOHLEDEM.
Teda za předpokladu, že ještě chcete někdy něco vidět. Pokud ne, enjoy it…
Jenže tím problémy nekončí. Ono vyslat do blízkosti Slunce sondu taky není žádná sranda.
Cokoliv tam pošlete, tak se musí vypořádat s extrémní teplotními rozdíly. Na co svítí, je fakt sakra horký, na co nesvítí, je fakt sakra zmzlý… Blbý co?
Za téměř 60 let kosmických letů se proto k Merkuru
dostaly pouze dvě sondy. V 70. letech 20. století Mariner 10 a na začátku 21. století @MESSENGER2011. Zatímco ta první si jen 3x proletěla kolem a baník, ta druhá byla navedena na oběžnou dráhu Merkuru.
Mariner 10 během třech průletů pořídil fotky, které nám ukázaly s rozlišením 4 km na pixel ca 45 % povrchu planety.
Zní to super, ale moc nebylo. Sonda totiž prolétávala kolem Merkuru tak, že vždycky nafotila stejnou polokouli. #prostetotakvyslo
Jen si to představte.
Jdete s někým na rande, protože ho chce poznat, fakt se Vám líbí, rozumíte si. Akorát je blbý, že vždycky uvidíte jen jednu polovinu jeho obličeje.
Já vím, že jste třídy, takže Vám samozřejmě na vzhledu nezáleží…
Jenže já jsem geolog. Mne tak jo!
No a vidilo to i spoustě dalších lidí z akademické obce (teda zcela upřímně, když jim to začalo vadit, já jsem chodil po houbách a vesmír mne vůbec nezajímal [a beztak na mne ohled neberou :)], tak dlouho trvá naplánovat planetární sondu a poslat ji)
Z fotek zaslaných sondou bylo patrné, že Merkur v mnohém připomíná náš #Měsíc – těleso, jehož tvář je silně zjizvena srážkami s jinými kosmickými tělesy.
Autor koláže: Fabrizio Bellew
Na první dobrou to tak vypadalo, že to bude pěkná nuda…
Další hnusně šedý těleso se spoustou stovky kilometrů velkých beďarů…
Když už jsme chtěli zmáčknout autodestrukční tlačítko sondy a tím tu nudu ukončit, najednou jsme to spatřili!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
další nudné šedé pláně, ale tentokrát bez takového množství impaktních kráterů!
Bylo jasné, na Merkuru muselo něco přetvářet povrch!
Víte co je nejlepší? Že jsem Vám teď nasadil brouka do hlavy a Vy přemýšlíte, jestli mají planetární sondy autodestrukční tlačítko… Maj, nemaj? A proč by ho tam někdo dával?
No nic, jdu pokračovat v příběhu 🙂
Hádali jsme se tak v akademické obci, jestli to něco byly lávové výrony, nebo přesuny hornin způsobené vlivem obrovských dopadů jiných těles. Během nich totiž může dojít k tomu, že část materiálu takříkajíc chvilku teče po povrchu… Obojí bylo totiž možný.
A hádali jsme se přes 30 let…
A to do doby, než k Merkuru dorazil @MESSENGER2011. Díky fotkám, co pořídil, bylo jasné. Rovné pláně s menším množstvím impaktních kráterů vznikly tečením lávy.
Byly to tak vlastně merkurovské obdoby měsíčních moří, o kterých si povíme někdy v budoucnu.
Vy: No dobrý, tak tam tekla láva, a co jako?
Já: Nevyrušujte!
Udělali jsme totiž zase ty naše čáry a máry (slibuji, že tohle taky jednou v jednom vlákně vysvětlím…) a určili jsme věk těch lávových plání. A víte co bylo zajímavý? Že téměř všechny byly velice, ale velice staré.
Což bylo divný.
Čekali jsme totiž, na základě naší zkušenosti ze Země, Venuše, Marsu, ale i Měsíce, že tam najdeme i nějaký mladší… Jenže ne.
Proč, proč, proč! Sakra proč?
A tady do našeho příběhu vstupuje @ThePlanetaryGuy, mladý ambiciózní vědec, kterého zajímalo, proč všude na povrchu Merkuru vyjma sopečných kráterů vidíme i tyhle divný „švy“.
Štvalo ho to tak moc, že neváhal a několik let tyhle čáry na povrchu Merkuru mapoval. Ničil si páteř na nepohodlné židli hrbením v klimatizované místnosti nad počítačem vypalující mu sítnice…
Odměnou za jeho nasazení nebyla půlka království a princezna k tomu, ale barevné PDFko, které vyšlo v jednom vědeckém časopise @NatureGeosci….
A víte na co přišel?
Tohle je prostě klasická ukázka problému našeho školství…
Nesamostatnost studentů… Kdybyste věnovali pikosekundu přečtení nadpisu toho linku, co jsem dal o tweet výše, tak to víte.
Hanba, hanba Vám! Proč myslíte, že Vám tam ty odkazy na rozšiřující čtivo dávám?! 🙂
On totiž objevil, že se celý Merkur cvrkává…
Tyhle čáry, které na povrchu mapoval a měřil, jsou totiž výsledkem obrovského napětí, které uvnitř Merkuru panuje.
Se svým týmem dokázal, že se celý Merkur musel od doby vzniku svého povrchu zmenšit o 5 až 7 kilometrů.
Já vím, na co myslíte…
Ale není… Pro planetu s průměrem 4880 km je to až až.
Merkur se tak stal jedinou (doposud) známou kamenitou planetou ve Sluneční soustavě, která se zmenšuje…
Proč? Protože Merkur chladne… A jak chladne, tak se cvrkává… A jelikož je to vlastně docela dost malá planeta, chladne mnohem rychleji, než planety ostatní… A proto je ten jev u ní tak viditelný…
Já vím, že si teď říkáte, to jsem četl 10 minut tohle všechno jen proto, abych se dozvěděl, že se Merkur zmenšuje? To jako fakt?
Nebojte, bude to ještě horší. Přihodím k tomu totiž ještě jednu naprosto zbytečnou informaci a tím ten příběh uzavřu.
Ona totiž ta kontrakce (respektive to zcvrkávání) planety má zásadní dopad.
Když si to představíte, všechno na povrchu se tam na sebe FAAAAAAKT hodně tlačí.
A tohle tlačení způsobuje, že se uzavřou všechny praskliny, které normálně v kůře jsou. A kontrolní otázka, jestli pak si pamatujete, po čem tak rádo stoupá magma k povrchu?
Přesně, po prasklinách… Jenže když je zavřete…
Magma se prostě nedostane na povrch, takže nebude sopečná činnost…
Jenže, co když… Nad Ziharcom vysla hviezda jasna
leskne sa jak hlava mastna
Nad Ziharcom vysla ranna duha
vo vetre plapola ruda stuha…
.
.
.
Chytnut, zmacknut, zatahnut
Chytnut, zmacknut, zatahnut
Chytnut, zmacknut, zatahnut
Chytnut, zmacknut, zatahnut
Hele, dávám unfollow, už mu fakt hrabe… Jak někdo nebo něco chytne, zmačkne a zatáhne celou planetu?
A sakra! Už zase letí!!! Ty kráso, to bude (zase) řacha…
A tím jsme na úplném závěru… Představte si, že když to do Merkuru narve fakt velký asteroid, tak ten dokáže na krátký čas přetlačit tu kompresy kůry a díky tomu se může vyvalit trocha magmatu na povrch…
No a to vysvětluje, proč když se podíváte na rozmístění lávových plání na povrchu Merkuru, proč jsou VŠECHNY vázány na impaktní krátery.
Sakra, ta věda je fakt krásná co? 🙂
A přitom taková blbost…
Než se dneska rozpustíme, tak Vám tady označím pár účtu lidí, co se výzkumu Merkuru profesně po světě věnují a které stojí za to sledovat, pokud nebudete mít Merkuru ještě dost 🙂 @ThePlanetaryGuy, @daverothery, @PlanetPegg nebo @wrightplanet.
A tím pro dnešek hotovo. THE END.
PS: Za grafiku zas moc díky @skodova_lucie, pro více vědy sledujte @Akademie_ved_CR a #StayHome.
A tu sbírku ze včera se podařilo přesvihnout o 5 tisíc Kč, což je naprostá pecka! Pan Jarda bude mít radost 🙂
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on November 9, 2020.